Volejbal

Ani semifinále Evropské ligy nemusí být konečná, tvrdí volejbalová reprezentantka Mlejnková

Ani semifinále Evropské ligy nemusí být konečná, tvrdí volejbalová reprezentantka Mlejnková

České volejbalistky se po roce probojovaly mezi nejlepší čtyři celky Evropské zlaté ligy, v níž obhajují stříbro z loňského roku. Ve skupině za sebou nechaly Rumunsko i Slovensko, teď je v semifinále čekají Ukrajinky. První zápas s nimi sehrají v neděli na neutrální půdě v Rumunsku, odvetu pak ve středu v Táboře. „Ukrajina je hratelná, do finále to můžeme zase dosáhnout," prohlásila sebevědomě 26letá volejbalistka Michaela Mlejnková, která strávila minulou sezonu v tureckém klubu Sigortha Shop Ankara.

Po roce jste znovu mezi nejlepšími čtyřmi týmy v Evropské zlaté lize, co na to říkáte?
Je to super úspěch, protože jsme to dokázaly s hodně omlazeným týmem. Beru to jako důkaz, že jsme se vydaly správným směrem. Mladé holky se rychle začlenily, osm devět holek bylo v nároďáku úplně poprvé, některé navíc nikdy neměly zahraničního trenéra. Ale myslím, že my služebně starší jsme jim pomohly, postupně se to zlepšovalo, na tréninku vše funguje. Holky vědí, co můžou čekat od kouče, i on je postupně víc a víc poznává.

Poznáte podle atmosféry na tréninku, že vše bude fungovat i v zápase?
Občas člověk vycítí, jestli nám to půjde. A když zase trenér vidí, že nejsme plně koncentrované a připravené, umí i zařvat. Udělá něco, abychom se probraly.

Mlejnková1

Byla menší souhra i důvodem domácí porážky s Rumunskem?
První zápas nám sedl, ve Zlíně jsme porazily Slovenky 3:1, ale s Rumunskem v Ostravě nám to nevyšlo. Asi bylo dobré, že jsme dostaly na hubu, byla to poučná porážka. Probudilo nás to. Ukázalo se, že takhle to nepůjde, že vše musíme vzít za jiný konec.

V semifinále vás teď čeká Ukrajina. Jak silný je to soupeř?
Loni jsme s nimi hrály tři přáteláky v Táboře a pokaždé jsme vyhrály. Ale to jsme měly jiný tým. Teď ani nevím, v jakém složení letos Ukrajinky hrají. Ale myslím, že většina těch holek hrála za Dnipro v české extralize. Určitě máme šanci je porazit.

Bude vám ale chybět elitní rozehrávačka Kateřina Valková. Jak velká je to komplikace?
Hrajeme s ní už několik let, jsme na ní zvyklé, takže to bude komplikace. Ale na druhou stranu je to příležitost pro Kačku Pelikánovou a Květu Grabovskou, které můžou nakouknout do nároďáku, zahrát si v první šestce. Pro ně to bude skvělá zkušenost. A přesně tohle trenér chtěl, aby se mohly začleňovat nové hráčky.

Jakou roli má pro vás v hierarchii soutěží Evropská zlatá liga?
Chceme vyhrávat, ale především je to příprava. Náš hlavní cíl léta je mistrovství Evropy. Zápasy Evropské ligy slouží k tomu, aby se mladé holky oťukaly a řekly si o šanci na šampionátu nebo v olympijské kvalifikaci. Ukáže nám to slabiny, na čem máme zapracovat.

Před rokem jste i tak vybojovaly v Evropské zlaté lize stříbro, je letos cílem minimálně stejné umístění?
Myslím, že Ukrajina je hratelná. Na finále můžeme dosáhnout. (druhou dvojici tvoří Švédsko a Belgie – pozn. aut.)

Říkala jste, že je hlavní cíl mistrovství Evropy, ale pak je ještě olympijská kvalifikace. Postup do Paříže vás neláká?
Bylo by to hezké, ale největší cíl je postup ze skupiny na mistrovství Evropy. Kdyby se pak povedlo čtvrtfinále, měly bychom jistou účast i na dalším evropském šampionátu, nemusely bychom hrát příští rok kvalifikaci.

A co ta olympiáda?
Každý by si na ní chtěl zahrát, ale naše skupina je velmi těžká. (domácí Čína, Srbsko, Dominikánská republika, Nizozemsko, Kanada, Mexiko, Ukrajina. Postupují dva týmy – pozn. aut.) Ale zase nám to ukáže, kde je světový volejbal a kam se ještě případně musíme posunout.

Zatím jsme se bavili hlavně o reprezentaci, ale pojďme k vám osobně. Máte za sebou první sezonu v týmu Sigortha Shop Ankara, jaká byla?
Složitá, protože jsem tam přestoupila z Francie, kde jsme s La Cannet vyhrály titul i pohár. Osobně se mi celkem dařilo, ale v týmu trošku nefungovala chemie. V důležitých momentech se to vždycky ukázalo, spoustu zápasů jsme prohrávaly v pěti setech. Ale jsem ráda, že jsem si mohla vyzkoušet něco nového. Turecká liga je nesmírně vyrovnaná, od desátého týmu po první může každý porazit každého.

To byla největší přednost tureckého angažmá? V čem je tamní liga specifická?
První čtyři týmy v tabulce mají obrovskou kvalitu, mají skvělé zázemí, všechno, na co si vzpomenou. Ale i ty další jim šlapou na paty. V Turecku to bylo hodně náročné i proto, že jsem se domů dostala jen na dva dny na Nový rok. Odjela jsem v říjnu a vrátila se až teď na konci dubna.

Jak člověk snáší tak dlouhé odloučení od domova?
Já jsem na to zvyklá. Z Francie jsem to měla sice domů blíž, ale taky nebylo moc času, přijela jsem jen na pár dnů o Vánocích. Ale v Turecku to bylo složitější i proto, že po zemětřesení se tam celý únor nehrálo. Nevěděly jsme, jestli se soutěž vůbec rozběhne. Už jsem byla natěšená, že se podívám domů, ale pak se přece jen hrálo a sezona byla o měsíc delší.

Jak si člověk v cizí zemi krátí volný čas?
V Ankaře toho k vidění moc nebylo. Co jsem chtěla, to jsem si prohlédla hned na začátku. Ani počasí tam nebylo moc příjemné, hodně pršelo, takže jsme chodily spíš na dobré jídlo nebo se jen tak projít. Hodně času jsem věnovala regeneraci.

Měla jste v týmu nějakou spřízněnou duši?
Zpočátku jsem se hodně bavila s Belgičankou, ale ta pak odešla. Turkyně byly z Ankary, měly tam rodiny, svůj život. S těmi jsem se mimo volejbal moc nevídala, hodně času jsem trávila s americkou spoluhráčkou.

Zdroj: https://www.sport.cz

Podobné články