Postupně nám dochází, že je to velký úspěch, shodují se po stříbrném Euru Duchková a trenér Novák

Před každým zápasem v kabině pro bojovnou náladu burácely české hity, prim hrála skladba Vítr v podání Lucie Vondráčkové. A jako vítr se také mladé české pozemní hokejistky proháněly juniorským evropským šampionátem ve švýcarském Lucernu. Až ve finále je po vyrovnané bitvě zabrzdily silné Rakušanky, i tak jsou ale stříbrné medaile velkým úspěchem.

„Mrzelo nás to. Když hrajete finále, chcete zlato. Ale myslím, že postupně ani my hráčky ani nikdo z realizačního týmu nebyl zklamaný. Kdyby nám někdo před šampionátem řekl, že získáme stříbrné medaile, asi ho budeme brát s velkou rezervou,“ mínila Lucie Duchková, jedna z nejzkušenějších hráček českého výběru.“

„Po finále nebyla nálada veselá. Prohráli jsme souboj o zlato, a ještě o jediný gól. Ale s odstupem času je to čím dál lepší,“ připojil se i reprezentační trenér Petr Novák. „Musím uznat, že jsme se do utkání o zlato úplně nedostali, všude jsme byli o krok později. Síla Rakušanek byla znát, celým turnajem prošly bez zaváhání. Nám už docházely fyzické a mentální síly, svoji roli hrálo i to, že jsme hned první den turnaje přišli o dvě hráčky a dohrávali to s osmi děvčaty v poli,“ doplnil kouč.

Ten převzal juniorský tým na začátku halové sezony. A dokázal navázat na pět let starý triumf. V únoru 2017 právě Novák ve Vídni s českými děvčaty rovněž na mistrovství Evropy juniorek získal titul. „Ale necítím se jako expert na medaile, i když to občas slýchávám. Všechno se musí sejít, záleží i na tom, jaký se povede ročník. Tohle byl vlastně přeložený turnaj, který se neuskutečnil kvůli covidu. Úspěch se vždycky skládá z více faktorů,“ reagoval trenér Novák.

Jak se tedy rodil letošní úspěch? 

Češky v základní skupině postupně remizovaly s Tureckem 2:2, pak si připsaly skalp Polska (4:1) a rozprášily Chorvatsko (8:0). „Po remíze s Tureckem jsem malinko znervózněla, věřila jsem, že je můžeme porazit. Byla jsem trošku zaražená, ale naštěstí mě ty myšlenky rychle přešly a soustředila jsem se na další zápasy,“ popisovala Duchková, jinak hráčka plzeňských Litic. Pro trenéra však výkon Turkyň překvapením nebyl. „Rok od roku se zlepšují, jsou na tom technicky dobře. Zároveň předvádí takový hurá hokej, nevyzpytatelný, umí být nebezpečné pro každého. Měl jsem z nich respekt, v utkání jsme navíc dotahovali, takže já jsem to bral jako dobrý bod na úvod,“ řekl Novák.

Klíčovým pro postup do semifinále byl druhý duel s Polskem, který se hrál ve stejný den, v pátek 13. února. Ten Češky zvládly, soupeřky do příliš šancí nepustily. „Byl to důležitý krok. Věděli jsme, že v posledním utkání skupiny nás čekají Chorvatky, papírově nejslabší tým, na ně jsme si věřili,“ líčil Novák a Duchková souhlasila. „Výhra nás hodně nakopla, i výsledek 4:1 byl pěkný.  V šatně jsme se hned burcovaly, že chceme skončit v horním kříži a zahrát si o medaile. A povedlo se nám to přenést do dalších zápasů.“

Proti Chorvatkám splnily Češky roli favorita, s chutí si zastřílely a soupeřky deklasovaly 8:0. A ještě týž večer předvedly další spanilou jízdu v semifinále, Ukrajinu vyprovodily jasným rozdílem 7:1. „To byl náš nejlepší výkon v turnaji. Ještě jsem neviděl takovou dominanci českého týmu na tak velké akci, jakou jsme předvedli v tomto utkání. Holky zahrály skvěle,“ chválil kouč Novák.

Ke zlatu scházel jediný krok. Ale na Rakušanky, které předtím v semifinále rozprášily Turecko 7:2, tým nestačil. Za stavu 0:2 sice tři minuty před koncem vykřesala naději Topinková, ale srovnat krok už mladé Češky nezvládly. „Rakušanky byly o něco aktivnější, agresivnější, možná titul chtěly o trošičku víc. Tím nechci vůbec snižovat náš výkon, hrály jsme dobře. Ale soupeřky byly o ten chloupek, o ten jeden gól lepší,“ uznala Duchková. 

Český výběr navíc hned první den turnaje přišel kvůli zranění o dvě hráčky, Veroniku Přibíkovou a Elišku Hraníčkovou. Ve zbytku turnaje tak nemohl trenér točit dvě pětky, sestava rotovala. I to se ve finále mohlo projevit. „Prohrát finále o gól hodně mrzí, ale hráčky odvedly výbornou práci. Vnímal jsem na nich obrovský herní nárůst. Pro řadu z nich to byl první start na velké akci. Největší silou týmu bylo, jak se zkušenější hráčky skloubily právě s těmi, které tam byly poprvé. Všechno si sedlo a fungovalo,“ mínil Novák.

Na hřišti ještě převažovalo zklamání, ale pak už přišel čas na malé oslavy. „Doufal jsem, že na šampionátu můžeme uspět. S tím jsem do toho šel. Měli jsme skvělý realizační tým. Od nás trenérů, přes manažerku, fyzioterapeuty, videotechnika. Myslím, že ten víkend ve Švýcarsku jsme si užili my i hráčky,“ prohlásil zkušený kouč. „Když jsme se vrátily z haly do hotelu, už to bylo lepší. Postupně nám došlo, že jsme dokázaly udělat skvělý výsledek. A trochu těch bublinek jsme popily,“ usmívala se Duchková, pro kterou bylo stříbro sladkou náplastí za prosincový evropský šampionát žen v Hamburku. „Ne, že by to byl v Německu propadák herně, ale ve výsledcích se to neprojevilo. Tenhle turnaj mi vrátil sebevědomí, je to pro mě veliké povzbuzení do dalších zápasů v reprezentaci,“ doplnila reprezentantka, která měla ve Švýcarsku hlavně defenzivní úkoly. „Z útočné hráčky se pomalu přesouvám do role obranářky. Sžívám se s tím. Nejsem zrovna úplný pohodář, umím být vystresovaná, což se zrovna na zodpovědnost v obraně úplně nehodí. Ale pomohlo mi, jakou holky v kabině před každým zápasem vytvářely skvělou náladu. To mě pokaždé uklidnilo a přeneslo se to i na hřiště,“ svěřila se mladá Plzeňanka.

Halová sezona pro ni zřejmě ještě nekončí. Již 5. února startuje v jihoafrické Pretorii halové mistrovství světa žen. A pár hráček ze stříbrné sestavy z Lucernu, včetně Duchkové, by na něm neměla chybět. „V každém případě pořád platí, že pozemní hokej je můj život. Nejraději bych hrála pořád,“ reagovala Duchková.